Veřejnoprávní média si posledních několik let procházejí nelehkou situací. Čelí útokům ze strany politiků i části veřejnosti. Nebývá však zvykem, že by nepříjemné situace v redakcích rozdmýchávalo samo vedení. Český rozhlas se s těmito záležitostmi potýkat bohužel musí. Od loňského roku je totiž ve spojitosti s nepříjemnostmi Českého rozhlasu skloňováno nejvíce jedno jméno, a to René Zavoral.
Vše začalo v listopadu roku 2017, kdy investigativní reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa přišel s reportáží o neoprávněném hospodaření firmy Agrofert na 1700 hektarech půdy. Respektive o hospodaření na pozemcích s nejasným majitelem, na které bral Agrofert dotace. Proti těmto reportážím vystoupil, dnes již bývalý, člen rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek s tím, že nejsou objektivní. Do celé věci se vložil Generální Ředitel ČRo, René Zavoral, který se k věci postavil jako neutrální arbitr a rozhodl podrobit reportáže třem analýzám. Ve výsledku však vybral jen jednu, v jejímž závěru je uvedeno, že obsahuje nejasné zdroje a možnost pochybné tematizace události. Aby přilil olej do ohně, rozhodl se podrobit redaktory „školení“, na kterém se měli dozvědět, jak dělat svou práci, což v mediálním prostoru rozpoutalo opravdové vášně. Zaměstnanci ČRo se proti tomuto tvrdě ohrazovali a zastávali se svého kolegy Kroupy. Tomu mimo jiné vyjádřilo podporu i deset šéfredaktorů českých médií v dopise adresovaném samotnému generálnímu řediteli. S ředitelem rozhlasu to ovšem nehnulo a celý případ, i přes vlnu podpory Janku Kroupovi, rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v Kroupův neprospěch, tedy že reportáže byly neobjektivní.
Pojďme dál. V prosinci přišla zpráva o ukončení práce Petra Fischera coby šéfredaktora stanice Vltava. Konkrétně neprodloužení smlouvy, o kterém rozhodl René Zavoral. Podle mluvčího rozhlasu byla důvodem údajná stagnace stanice, nesplnění úkolů, zadaných před rokem a půl, a ztráta důvěry. Petr Fischer se proti těmto důvodům ohradil. Argumentoval také tím, že k poklesu poslechovosti došlo v době, kdy byl René Zavoral náměstkem ředitele a měl program Vltavy na starost právě on. Na Fischerovu stranu se tehdy postavily stovky umělců, politiků nebo akademiků prostřednictvím petice Za otevřenou Vltavu. Výsledek? Od února letošního roku vede stanici Vltava Jaroslava Haladová.
V současné době se řeší konec spolupráce Jiřího Černého se stanicí Dvojka, kde vedl třináct let pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. Mluvčí rozhlasu Jiří Hošna sdělil, že se na ukončení spolupráce dohodly obě dvě strany, že o ukončení pořadu uvažoval i sám Jiří Černý a že dále přislíbil spolupráci v jiných stanicích. Podle Jiřího Černého to ale není pravda, jak ostatně uvádí v prohlášení „Český rozhlas o mně třikrát lže“ na svých stránkách. Celý případ doposud není vyjasněn. Nicméně proč by Český rozhlas uváděl informace o přátelském ukončení spolupráce, když to podle Černého není pravda? Poslední exces ohledně nákupu nového služebního vozu za 1,3 milionu korun pro Reného Zavorala asi není potřeba nějak více komentovat.
Pokud Generální ředitel René Zavoral vystupuje proti práci svých zaměstnanců, mění vedení stanic nebo rubriky na základě neprodlužování smluv navzdory hlasům veřejnosti a peticím, je skutečně osobou, která by měla vést veřejnoprávní médium? Rada českého rozhlasu je vůči tomuto jednání poněkud slepá. Budou-li podobné případy přibývat nebo se opakovat, do jaké míry lze mluvit o veřejnoprávním a nezávislém médiu, když ignoruje hlas veřejnosti? Minimálně si můžeme říct, že chování Reného Zavorala je krajně podezřelé a rozhodně nejde ve prospěch rozhlasu. Tohle vše se odráží na reputaci média. Jak si svých rozhodnutích bude ředitel dále počínat, uvidíme. Nicméně je na místě otázka, jestli je René Zavoral pro Český rozhlas prospěšný.